Plíce, dýchací cesty, respirační aparát

Hlavní a další úkol plic, horní, dolní cesty dýchací, nemoci dýchací soustavy.

Vzduch jako hlavní úkol plic

Každá buňka našeho těla funguje jako kamna, která potřebují palivo (u kamen dřevo, u buněk živiny) a kyslík (O₂), díky kterému buňky spalují živiny za vzniku energie, vody (H₂O) a oxidu uhličitého (CO₂).

Hlavním úkolem plic, respektive celého dýchacího systému, je přivádět do naší krve kyslík a odvádět oxid uhličitý.

Nádech a výdech řídí dechové centrum v prodloužené míše, které vysílá nervové impulzy k pohybu do bránice a mezižeberních svalů.

Horní cesty dýchací

Nyní se pojďme vydat s molekulou kyslíku na cestu do plic.

Nádechem je vzduch (78% dusík, 21% kyslík, 1% jiné plyny) nasáván do dutiny nosní, kde je ohříván, zvlhčován a pokračuje do nosohltanu.

Nosohltan je horní část hltanu, ve které jsou přítomny krční mandle. Vede odsud Eustachova trubice vedoucí do středního ucha.

Pod nosohltanem je hltan (farynx), kde se potkává náš nádech s rozžvýkanými sousty potravy. V hltanu je přítomna chrupavčitá hrtanová příklopka (epiglottis), která je otevřená a tím zpřístupňuje cestu vzduchu do hrtanu (larynx). Pouze při polknutí sousta se zavírá, takže sousto jde do jícnu a ne do hrtanu.

Dolní cesty dýchací

My se vydáváme otevřenou hrtanovou příklopkou do hrtanu, kde hned na kraji nalézáme hlasivky (hlasivkové řasy svým pohybem rozechvějí vzduch, čímž vzniká zvuk).

V našem vzdušném letu pokračujeme dál a nyní nás čeká soustava trubek. První z nich je průdušnice (trachea), která se větví jako kořeny stromu na průdušky (bronchi) a ty na průdušinky (bronchioly). Celá tato část dýchacího systému je tvořena chrupavčitým skeletem, pod který jsou jemné svaly řízené nervovým systémem, schopné se v případě potřeby stáhnout. Výstelku tohoto potrubí tvoří hlenotvorné a řasinkové buňky.

Zmíněné buňky tvoří hlen, na který se přichytí vdechnuté částice prachu a pomocí řasinek putují zpět, až jsou polknuty.

Nejmenší trubky – průdušinky - na konci své cesty vstupují do plicních sklípků (alveolů).
Vypadá to jako větvička s hrozny vína, kde větvička představuje průdušku a jeden hrozen je plicní sklípek. Plicní sklípky jsou protkány cévami a svou tenkou stěnou umožnují výměnu plynů mezi krví a vzduchem. Plicní sklípky tvoří lipoprotein surfaktant, jenž zabraňuje smrštění plicního sklípku, který by se jinak vyfoukl jako nafukovací balónek.

Ostatní úkoly plic

Kromě dýchání se plíce podílejí na regulaci pH krve (acidobazická rovnováha) a krevním tlaku.

Jednoduše řečeno: Víme, že perlivé nápoje (tedy nápoje sycené CO₂) nás okyselují.
Pokud dýcháme málo (hypoventilace), tak vydechujeme měně CO₂, a více nám jej zůstává v krvi, což posouvá pH do kyselého prostředí. Naopak vydatné dýchání (hyperventilace), znamená zvýšené vylučování CO₂ a tedy posun pH krve do zásaditějšího prostředí. K vydatnému dýchání dochází při zvýšené potřebě kyslíku (zátěž, vyšší nadmořská výška).

Další funkcí plic je přítomnost angiotensinu konvertujícího enzym, který tvoří hormon angiotensin II, jenž stažením cév zvyšuje krevní tlak.

Nemoci dýchacích cest

Rýma, krvácení z nosu, kašel, zánět vedlejších dutin nosních, nosní polypy, zánět nosohltanu, kýchání, chrápání, vykašlávání krve, chrapot, potíže s polykáním, vdechnutí cizího tělesa, nedostatek dechu, dušnost, škytavka, zánět hrtanu, rakovina hrtanu.

Zánětu průdušek, rozedma plic (plicní emfyzém), chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), pneumotorax a hydrothorax, astma bronchiale, bronchiektázie, zápal plic, otok, edém plic, zánět pohrudnice, poplicnice, rakovina plic, plicní embolie, plicní hypertenze, silikóza, azbestóza, zaprášení plic.

(Informační zdroje stránky)